6. 11. 2026 – České Budějovice, Divadlo U Kapličky
Úvod listopadových Večerů S patřil jihlavské trojici Rendez-fou. A byl to hudební zážitek postavený na zdánlivé jednoduchosti, za kterou se skrývá mimořádná muzikantská vyspělost.
Úsporná instrumentace, kytara, cajón, drobné rytmické nástroje a příčná flétna, vytváří prostor pro sólový zpěv Jany Lindl. A právě ten je jednou z největších devíz kapely. Pokud je pro posluchače melodie zpěvu tím nejzásadnějším hudebním vjemem, Jana mu tento pocit beze zbytku naplní. Melodickými linkami i širokým spektrem emocí prochází s bravurou, lehkostí a elegancí. Její zpěv vás dokáže obejmout tak, že se cítíte jako v bezpečném domě.
A oba pánové? Honza Fous s kytarou a David Vacula za cajónem rozhodně nejsou pouhým doprovodem. Jejich muzikantská souhra funguje s hodinářskou přesností. Košaté akordy, expresivní kytarové beglajty a neustále pulzující rytmy dávají písním švih, napětí i nezaměnitelnou atmosféru.
A když dozní poslední tón písně, přichází další milé překvapení. Honza Fous dopřává publiku krátká nadechnutí v podobě úderných básniček, v nichž si s nápaditostí a humorem pohrává s naší kouzelnou češtinou.
Rendez-fou tak na Večerech S nabídli koncert, ve kterém se potkaly pěvecká elegance, instrumentální jistota, poezie i radost z hudby. A to je spojení, které si posluchač rád odnese domů.
Honza Ptáček alias Pták Lajf přinesl na listopadové Večery S svými písněmi svěží autorský vítr. Kytara podladěná o celý tón mu poskytuje temnější, hutnější zvuk, který se stává důležitou součástí jeho hudebního výrazu. Aranžérská stavba písní se nebojí expresivity. Klidné, téměř intimní pasáže se střídají s údernými a naléhavými momenty, které dávají Honzovým výpovědím nezaměnitelnou intenzitu.
Do svých textů promítá nejniternější vzpomínky a prožitky. Vzpomíná, rozjímá, přiznává, trápí se i raduje. Především se však nešetří. Stejnou výrazovou sílu, jakou vkládá do kytarové hry, přenáší i do zpěvu. Nic nepředstírá, nic neskrývá. V Honzově podání má každé slovo i každý tón svou váhu a především uvěřitelnost.
Své autorské písně postupně připravuje pro album The SOUND, na jehož podobě už několik let pracuje. Tříbí, cizeluje, hledá nejlepší zvukovou i výrazovou podobu každé skladby. Po vystoupení Ptáka Lajfa na Večerech S je zřejmé, že se máme na co těšit. A to v tom nejlepším slova smyslu.
Pokud si chcete dopřát opravdu skvělý závěr listopadového koncertu Večerů S, pozvěte kapelu Bonsai č. 3. Jsou křišťálově poetičtí a folkově upřímní, pěvecky i interpretačně jistí, ale především nezaměnitelně rozpoznatelní.
Není to jen pečlivou interpretací písní Františka Stralczynského, zakladatele a autora původní Bonsaie. Je to také osobitým kapelním zvukem, který se opírá o jistý kytarový doprovod Václava Koblence a Michala Štrobla, spolehlivou kontrabasovou linku Michala Šimíka a skvostnou barvu violoncella Petry Štroblové.
Výraznou součástí hudební identity kapely jsou také vokály, především v podání Zuzany Králové, Václava Koblence a Michala Štrobla. Jejich pěvecká souhra se s naprostou přirozeností promítá i do současné autorské tvorby, na níž má zásadní podíl právě Michal Štrobl. A Bonsai č. 3 se těmito písněmi právem pyšní. Svůj osobitý autorský vklad, často s příjemným odlehčením, přidává také Zuzka Králová.
Když pak základní kapelní kvintet doplní hostující Michal Bosák na klávesy, dostává hudba další barevný rozměr. Výsledkem je plný, sytý a přitom citlivě vystavěný hudební zážitek.
Bonsai č. 3 tak listopadový Večer S nejen uzavřela, ale dala mu závěr, na který se bude dobře vzpomínat.



