9. 10. 2026 – České Budějovice, Divadlo U Kapličky
Říjnové Večery S nabídly hned v úvodu instrumentální dokonalost. Široce rozprostřený klavírní zvuk Alice Haladové vytvářel bohatý harmonický polštář, z něhož se saxofon Jiřího Halady vydával na hudební výlety sahající až kamsi do absolutna. Jak jinak slovy vystihnout hudbu, kterou měli možnost diváci zažít v českobudějovickém Divadle U Kapličky?
Alice s Jirkou vybrali repertoár, který sahal od skladeb interpretů oceněných Grammy až po jazzové standardy a mistrovsky podané popové písně. Hudba vyžadující zkušenost, přehled, neoddiskutovatelný hráčský um i cit. Z pódia zazněly skladby Itchy Fingers, Céline Dion s písní vycházející z hudebního tématu Sergeje Rachmaninova, Billa Witherse i další hudební lahůdky. Po delší době se v divadle rozezněl také dechový syntezátor EWI, který otevírá saxofonistům další možnosti zvukového a výrazového uplatnění.
Během vystoupení Alice a Jiřího Haladových zavládl v Divadle U Kapličky až nábožný klid. Hudba naplňovala prostor, v přítmí se mihotaly plamínky zapálených svíček a mezi skladbami přicházel potlesk. Uznalý potlesk. Takový, který nepotřebuje další vysvětlování.
Střed programu říjnových Večerů S patřil Kubovi Slavíčkovi, kterého v Divadle U Kapličky doprovodil Karel Macálka. Přijeli z jižní Moravy a spolu s nimi dorazila i přátelská atmosféra, která se přirozeně promítala do Kubových písní. Své životní výpovědi přitom Kuba nepřináší na koncertní pódia příliš často.
Poctivě vystavěné příběhové písničky očima kluka, mládence a muže. Písničky, kterým stačí a zároveň sluší dvě kytary, Kubův sólový zpěv a občasný duet s Karlem. Nic navíc, nic nechybí. V jednoduchosti hudebního provedení o to více vyniká obsah a osobní rozměr Kubových výpovědí.
Karel Macálka má za sebou úctyhodný hudební rodokmen, který neváhá dál rozšiřovat. Svou kytarovou hrou se dokáže citlivě a aranžérsky nápaditě vplétat do Kubových písní, aniž by narušoval jejich přirozenost. A protože je také osobitým autorem, přidal do společného vystoupení několik písní ze své vlastní dílny.
Milan Ruso a jeho „trochu jiné fotografie“ na Večerech S
„Trochu jiné fotografie,“ říká o svých fotoobrazech Milan Ruso, který je vystavoval 9. října při koncertu Večerů S v Divadle U Kapličky v Českých Budějovicích. Milan je povoláním architekt, ale také malíř, fotograf, hudební skladatel a především milovník jihočeské přírody. Právě krajina rybníků, lesů a luk, stejně jako atmosféra tradičních rybničních výlovů, se staly inspirací pro jeho osobitou tvorbu. Fotografické záběry výtvarně přetváří do svébytných obrazů, v nichž zachovává původní atmosféru, ale zároveň jim dává nový rozměr. Jeho fotoobrazy tak nabízejí trochu jiný pohled na důvěrně známou jihočeskou krajinu. Děkujeme Milanovi, že se o svůj výtvarný svět podělil také s návštěvníky Večerů S.
Veliké potěšení dorazilo do Divadla U Kapličky a postaralo se o velkolepé finále říjnových Večerů S. Kapela Le Plaisir. Už samotný překlad jejího francouzského názvu znamená potěšení. A přesně to si publikum v Českých Budějovicích vychutnalo plnými doušky.
Výběr repertoáru dokonale souzněl s posluchači v sále. Stačí připomenout tři písně Milord, Táta měl rád nebo Já s tebou žít nebudu. Od prvních tónů bylo zřejmé, že všech šest muzikantů má své řemeslo pevně v rukou. Klavír Martina Dvořáka, kytara Pavla Dvořáka, saxofon a klarinet Petra Chadima, kontrabas Davida Krpálka i bicí Víti Žaloudka vytvářely barevný, dokonale sehraný hudební celek. A především spolehlivý prostor pro sólový zpěv.
Ten má Le Plaisir v podobě Simony Zástěrové skutečně mimořádný. Její pěvecký projev v sobě spojuje výrazovou jistotu, cit pro šansonovou výpověď i schopnost přirozeně přecházet mezi jemností a naléhavostí. Písně francouzského původu s českými texty, tvorba Petra Hapky a Michala Horáčka i skladby Zuzany Navarové a skupiny Nerez zazněly v podání Le Plaisir s interpretační noblesou, která si získala celé divadlo.
Potěšení na pódiu, potěšení v hledišti. Le Plaisir dostáli svému jménu.
